pc
Informační systém

Unikátní systémy mohou mít pouze unikátního dodavatele

Typickým unikátním systémem je Informační systém pro výzkum, vývoj a inovace (IS VaVaI). Tento systém má celostátní působnost a proto se v ČR vyskytuje pouze jednou. Díky silné návaznosti systému na českou legislativu je také jeho přenositelnost do jiných zemí velmi omezená.

Do konce května letošního roku bylo dodavatelem systému IS VaVaI konsorcium (ČVUT a SW firma InfoScience). Bělobrádkově sekci, která odpovídá za provoz tohoto systému, se nelíbí závislost na tomto jediném dodavateli a ráda by to změnila tím, že si najde jiného dodavatele.

Fakticky Bělobrádkově sekci na Úřadu vlády zbývají pouze tři možnosti:

  1. Zůstat u původního dodavatele a zůstat na něm „závislý“
  2. Přejít k novému dodavateli a začít být „závislý“ na novém dodavateli
  3. Přijmout jako zaměstnance několik programátorů a tzv. převzít systém do vlastní péče.

V případě (2.) se zadavatel octne v naprosto stejné situaci jako v případě (1.), tj. je závislý na jediném dodavateli.

Případ (3.) vypadá jako konzistentní řešení problému, ale pouze zdánlivě. Ve skutečnosti je zadavatel přesně stejným způsobem závislý na těch několika programátorech a to stejným způsobem, jako na dodavateli v případě (1.) nebo (2.).

To, že v této situaci je zadavatel vždy závislý na dodavateli, je obecná skutečnost daná tím, že unikátní systémy nemohou mít více, než jednoho potenciálního dodavatele.

Strategie založená na myšlence, že si zadavatel pomůže, když přejde od jednoho dodavatele k druhému, je zásadně chybná.

Přechod k novému dodavateli si určitě vyžádá velké dodatečné náklady na znovuvybudování systému, na jeho odladění atd. Náklady jsou ve skutečnosti daleko větší, protože vybudování a odladění nového systému si vyžádá dosti dlouhý čas a tato časová ztráta je ve skutečnosti největším nákladem na přechod k novému systému.

Je tedy otázkou, zda přechod k novému systému je ekonomicky rentabilní. Je nutné vzít v úvahu, že do stavu odladěnosti a bezchybnosti, kterou měl původní systém, se nový systém dostane až za několik let. Z tohoto hlediska je málo pravděpodobné, že tzv. úspory z nového systému dokáží nahradit výše uvedené náklady na vytvoření a doladění nového systému. Největší ztrátou v případě přechodu na nový systém je dlouhá doba neúplného fungování nového systému, kdy nový systém ještě nemá kvalitu předchozího systému. Dodatečné náklady na přechod k novému systému mohou být ve skutečnosti vysoké.

Obecně pro rozumného zadavatele platí pravidlo:
pokud systém dobře funguje a plní požadavky zadavatele, tak na něj „nesahat“  a postupně jej vylepšovat.
Pokud systém přestane podstatným způsobem plnit požadavky, je třeba přejít na nový systém.
Neočekávat, že přechod na nový systém povede k úspoře celkových finančních nákladů, spíše očekávat opak.

Z uvedeného hlediska je rozhodnutí Bělobrádkovy sekce přejít na tzv. nový systém nesprávné, protože původní systém splňuje požadavky a mohl být podle záměrů v Koncepci na roky 2016 až 2020 vylepšován. Přechod na nový systém povede jednak k dodatečným nákladům a jednak povede k dlouhodobému snížení kvality systému.

Obecně platí pravidlo, že unikátní systémy mohou mít pouze unikátního dodavatele a neexistuje východisko z této situace.

Je však třeba si uvědomit, že unikátní dodavatel je v prakticky téže situaci: dodavatel unikátního systému má pouze jednoho možného zadavatele. Vzájemný vztah je tedy fakticky vyrovnaný: zadavatel unikátního systému má pouze jednoho možného dodavatele a dodavatel unikátního systému má pouze jednoho možného zákazníka.

Jak zadavatel unikátního systému, tak i dodavatel unikátního systému jsou tedy vzájemně svázáni a oba by měli mít společný zájem na vyrovnaných vztazích –  představa o konkurenci v této situaci není reálná.

Závěry pro realizaci unikátního systému:

  • Snaha přejít k novému dodavateli je odůvodněná pouze v případě, kdy starý systém vykazuje podstatné nedostatky, které nemohou být snadno odstraněny
  • Přechod k novému dodavateli přináší vždy dodatečné náklady
  • Snaha mít možnost vybírat si ze dvou dodavatelů je ekonomicky nemožná
  • Řešení problému pomocí vlastních pracovníků nevede k cíli – varianta vlastního HW je myslitelná, varianta vlastního SW je nesmyslná: Úřad vlády v sobě nemůže obsahovat špičkovou SW firmu, protože to není účel úřadu a struktura úřadu pro to není vhodná.

 

Přidat komentář

Klikněte zde pro přidání komentáře

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *